TIP NA KNIHU ANEB SPOR O LÁSKU V DOBĚ GLOBÁLNÍCH KLIMATICKÝCH ZMĚN


Josef Pánek: Láska v době globálních klimatických změn. Argo 2017.

Vcházíme s mámou do knihkupectví, sháníme knihu pro babičku k narozeninám. Rozdělujeme se přitom už u vchodu – ona zahybá doleva k historickým romancím, já pátrám po zastrčeném regálu s českou literaturou. Tam víceméně náhodně sahám po Pánkově Lásce v době globálních klimatických změn. Hmmm… Název obsahuje slovo „láska“ (babi je oddanou čtenářkou červené knihovny), anotace zmiňuje „Indii“ a „Bangalore“ (město, kde žije přítelova rodina), obálka se z dálky třpytí, zběžné prolistování odhalí pár chytlavých pasáží a koupí člověk podpoří českého autora. Jasná volba, jdu k pokladně.

Pár metrů před cílem mi cestu zastupuje matka.

„Cos našla?“ ptá se mě tónem pakistánského celníka s podezřením na tři kila heroinu v mojí kabelce.

„Ále… Ňákýho českýho vědce, co píše vo tom, jak byl na konferenci v Indii a potkal na ní ženskou,“ povídám jí provinile, a když vidím, že jsem ji ani v nejmenším nepřesvědčila, dodávám v rychlé sebeobhajobě: „… sem si tak řikala, že když v létě letíme všichni do toho Bangalore a babi zůstane doma sama, tak že si vo tom aspoň přečte – chápeš, ne?“

„Ne.“

Knížku mi bere z rukou, otevírá ji na náhodné stránce, zabodne do ní červený dráp a cituje: „… A dva černí hoteloví indičtí idioti, a vy víte, že to nejsou ani idioti, že ani nejsou černí, a jejich obličeje jsou jako černočerná noc, jste na jihu Indie, vám v hotelu ani nedokážou udělat snídani, a sledují vaše prsty při každém pohybu, kterým se cpete toustovým chlebem a máslem a jahodovou marmeládou, fuj, a oni se na vás široce a zářivě usmívají, a… Michaelo, to nemyslíš vážně, že ne?“ Mimoděk zaznamenávám, že už má v podpaží připravenou nejnovější Steelovu.

„Dyť je to dobrý! Takovej překotnej a upřímnej hrabalovskej dryák, no nekup to!“

„Ten chlap nedá dohromady jedinou kloudnou větu.“

„Nominovali to na Magnesii Literu za prózu, tak to přece nemůže bejt úplně špatný,“ lžu jí.

„No jestli chceš, aby nás babička v létě do tý Indie pustila, tak se od ní drž s podobnejma titulama daleko.“

Následuje dlouhá diskuze o tom, že v osmadvaceti už bych snad měla chápat, že se knihy kupují na základě toho, co by si rád přečetl obdarovávaný, nikoliv darující. Připomíná mi dlouhý seznam „příšerných“ próz, které jsem jí za poslední roky věnovala a u nichž pravděpodobně nedočetla ani tu pitomou anotaci, navzájem se osočujeme ze čtenářského nevkusu – stát tam o pět minut déle, zčernala by nad knihkupectvím obloha, do střechy udeřil blesk a na povrch vyplula nezpracovaná rodinná traumata, která už s literaturou nemají pranic společného.

Ježto jsem ale poslušné děvče, včas se vzdávám, souhlasím, že holt teda zas jednou zvýšíme prodeje Steelový, a Pánka odkládám zpět do zaprášeného regálu s českou literaturou.

… Druhý den se tam pro něj vracím.

A jsem ráda, že jsem to udělala! Téma zglobalizovaných mezilidských vztahů a bezmoci v „exotických“ kulisách je mně osobně velmi blízké – dokonce se domnívám, že musí oslovit každého, kdo dohlédne za hranice vlastní rodné vesnice. Příběh je vyprávěný s jemným, nenásilným humorem a smyslem pro sebeironii, absurditu a gradaci. Lehce úzkostný, nervní a nespolehlivý vypravěč se slabostí pro čokoládové tyčinky na vás živelně valí směsici svých smyslových vjemů, úvah i zdánlivě nesouvisejících historek. Umně rytmizovaný, suverénní jazyk strhává a text celkově funguje trochu spirálovitě – čtenář jako by se spolu s hlavním hrdinou točil v čím dál soustředěnějších kruzích těch stále se opakujících výrazů, motivů a upomínek, až nakonec – možná – dojde k jádru sdělení. Líbil se mi kontrast mezi spontánností a nevyumělkovaností Pánkových jazykových prostředků s promyšleně vystavěnou kompozicí děje a jeho schopnost vrhat na popisované prostředí, postavy i situace pořád nové světlo.

Ve zkratce: Bavilo mě to. Hodně. Třeba to bude bavit i vás.

PS: Přiznávám, že pochybuju, zda by příběh skutečně potěšil moji babičku. A už vůbec nedovedu odhadnout, jestli by pak mým rodičům nějak dramaticky rozmlouvala let do Bangalore. Stejně jí tu knihu ale dám – odhadem tak v den našeho odletu.

Series Navigation<< SETKÁNÍ ČESKÝCH ŠKOL V NĚMECKUJAK JSEM SE NEÚMYSLNĚ DALA NA MODELING >>

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *