Jisté jsou dvě věci:
- Každá pěkná holka si přeje mít za sestru fotografku.
- Žádná fotografka si nepřeje mít za sestru mě.
Druhý bod se dá snadno odůvodnit v několika snímcích.
Touto trudnou grimasou dávám už od plen najevo nejsvrchovatější míru blaženosti a značně tím matu okolí trvající na úsměvu:
Tohle je má představa ideální pózy na foto z rodinné dovolené:
Takhle spolupracuju při ateliérovém focení rodinného portrétu, který si matka vysnila nad krb:
Takhle plním zadání „něžný a nenásilný záběr na sněhu“:
A konečně… Tohoto se ode mě dočkáte, když se mě s mou první knížkou o moři snažíte romanticky zvěčnit v kačáku, ve kterém jsem se kdysi naučila plavat:
Legendární „čtyřočko“ z druhé třídy, na němž mám sestřih podle hrnce, z nosu mi visí šťavnatý, jedovatě zelený sopel a tvářím se, že fotografovi nejdřív zapíchnu do oka kružítko a hned vzápětí se rozbrečím, v rodinných archivech „bohužel“ nedožil konce mé puberty.
Už chápete? Každá pěkná ženská by chtěla mít za sestru fotografku, jenomže… Sorry jako – mám ji já. Jmenuje se Monika a její „umělecká vize“ se takřka vždy rozchází s tou mojí, a stejně bych se nikomu jinému před foťák nepostavila.
Rozumějte… Ona je člověk, který mě ve dvanácti letech fotil v záhonu růží s babiččinou podprsenkou vycpanou dědovými froté ponožkami. Člověk, který přežil mé bollywoodské období, vyznačující se pestrými exotickými kostýmy, cinkátky, krkolomnými pózami a hudbou, kterou kromě mě nikdo nechtěl poslouchat. Člověk, který je ochotný pořídit třicet záběrů mého oblíbeného hrnečku a tvářit se u toho smrtelně vážně. Člověk, který mi první knížku vyfotil z tisíce různých úhlu na dvou tuctech stolů a ani ho přitom nenapadlo, jak by mi asi slušela lebka proťatá stativem. Zkrátka člověk, který mě s tím svým objektivem v ruce následuje, kamkoliv se zrovna vydám – a že já jsem schopná vlézt opravdu všude.
Mimochodem, tohle je ona – na našem asi nejzdařilejším sesterském fotu, jež si z jakéhosi nepochopitelného důvodu odmítá zařadit do portfolia.
Jestli teď přemýšlíte, zda se sestře snažím tímto textem pomstít, nebo poděkovat, pak vězte, že B je správně. Ona je totiž nejlepší. Zároveň se rovnou omlouvám všem, které vytáčím svými narcistními snímky v té či oné sukni, ale uznejte sami: když máte doma fotografku, musíte její potenciál náležitě využít!