O SEXU OD PLENEK?


Kniha autorky Doris Rübel s názvem Woher Die Kleinen Kinder Kommen?

Je to váš první týden v německé školce. Vlastně první týden v nějaké školce vůbec. Sedíte na gauči a z druhého konce místnosti si to k vám šine Rio – asi tříletý blonďák s obrovskou hlavou a ještě větší plenou pod pruhovanými kraťasy. Vyškrábe se vám na klín, v ručkách svírá knihu a prosí, jestli mu z ní budete předčítat.

Samozřejmě, že budete. V přesvědčení, že se zájem o literaturu musí podporovat už od útlého věku, souhlasíte ještě předtím, než se podíváte na přebal.

Trochu vás teda překvapí, když už samotné zašustění papíru přivábí sedmero dalších předškoláků – s Karkulkou jste ráno takový zájem nevzbudili –, ale co… Očima letmo přelétnete desky – stojí na nich něco jako: „Kde se berou malé děti?“

Aha! svitne vám ve vzpomínce na vlastní nevinné dětství. Oni chtějí vyprávět, jak byli u maminky v bříšku! Nevěříte, prostě nevěříte, že by vás knížka, ve které je tucet kýčovitých barevných obrázků na tři řádky textu, dovedla jakkoliv zaskočit.

Už už ochotně listujete na první kapitolu, jenže v tu ránu máte v klíně šestnáct dětských rukou a všechny se vás snaží přesměrovat rovnou na stranu s oblíbenou pasáží. Necháte je – „překvapivě“ mají stejné preference –, načež se pustíte do čtení.

„Když se dospělí milují, chtějí si být tělesně co nejblíž. Přitom jsou rádi na–, ehm… rádi nazí, mazlí se a líbají. Často pak dostanou chuť spolu…“ nasucho polknete a větu nedopovíte. Ani nemusíte – pětileté děvče s copem až po pás ji za vás ochotně dokončí samo: „… spolu spát. Čti dál.“

Heh? Ok.

„… Tak se tomu říká, když…“

Zase ticho.

„Proč nepokračuješ?“ ozývá se z publika nespokojený šelest. Kdyby mohli, přečtou si to sami – bohužel jsou však odkázáni na vás. Zmateně se po nich rozhlížíte. Nejsou na to ještě moc malí? Nezpůsobíte jim trauma? A co by tomu řekli jejich rodiče?! … Na druhou stranu, kdyby kniha nebyla určena jim, těžko ji zdejší vychovatelky umístí do nejspodnějšího regálu v knihovně, odkud si ji může sám vytáhnout i sotva tříletý Rio. Těžko by byla takhle ochmataná a poslepovaná a těžko by ji někteří znali pomalu nazpaměť.

S pozvdechem se tedy vrátíte k načaté větě: „… Tak se tomu říká, když muž zasouvá svůj penis, který se zvětšil a ztvrdnul, do ženiny pochvy. To je pro oba moc hezký, vzrušující pocit. A občas přitom vznikne i dítě.“

Tak. Máte to za sebou. Právě jste skupině osmi předškoláků otevřeně popsali koitus a použili přitom slova jako penis, pochva a ztvrdnout. Souložící rodiče namalovaní za otevírajícími se dveřmi odstavec názorně ilustrují.

Sie machen Sex – dělají sex,“ poučuje holka s copem malého Ria znale. Ten nad sdělením jen neurčitě zabručí – buď to už dávno ví sám, nebo ho téma nijak zvlášť nezaujalo – a zatahá vás za rukáv. Má plnou plenu a potřebuje se přebalit.

Celé odpoledne pak sledujete, jestli se na nich „zasvěcení“ nějak projeví. Očekáváte nezvyklou zamyšlenost, zaraženost nebo aspoň doplňující otázky, ale nic z toho se nedostaví. Honí se před školkou na tříkolkách, do kapes si trhají pampelišky a tak nějak celkově se zdá, že jediný, kdo má z poledního předčítání trauma, jste vy.

Aby taky ne. Vás si totiž rodiče kdysi objednali u čápa, který vás přesně za devět měsíců doručil k domovním dveřím. A i když jste s příchodem mladšího sourozence na svět pochopili, že součástí zrození je i ta záhadná „břišní fáze“, nikdo vám nikdy nevysvětlil, jak se sestra do mámina bubnu dostala. Jedna z vašich prvních vzpomínek vůbec vás vrací na potemnělé školkové záchodky, kde jste stáli naproti své první dětské lásce. Měl vysvlečené trenky, soustředěně si hrál s varlaty a povídal vám: „Víš, já prej mám v tom pytlíku cvrnkací kuličky. Když je dostaneme ven, můžeme si s nimi hrát.“ Pohmatem jste se ujistili, že si nevymýšlí, načež jste se je společnými silami pokoušeli vydolovat tak usilovně, až chudák skončil v slzách. Možná se vás tehdy snažil přimět ke hře se svým bimbasem, nejspíš tomu ale sám věřil. Představa rodičů, kteří při dotazu na varlata a jejich účel vymyslí fantasmagorickou story o zašitých skleněnkách, se totiž ve světle čapího katalogu s miminky nezdá až tak nereálná. V mnohem pozdějším věku jste se osmělili a zeptali se matky na masturbaci – slovo, které jste kdesi zaslechli. Definovala ji suše jako „to, co dělaj chlapi ve vězení“, načež se skryla za hradbou odtažitého mlčení a radši vám začala kupovat dívčí časopisy – nejspíš v naději, že jejich redaktorky vyřeší problém za ni.

A vy teď čtete malým dětem: „… Tak se tomu říká, když muž zasouvá svůj penis, který se zvětšil a ztvrdnul, do ženiny pochvy. To je pro oba moc hezký, vzrušující pocit.“ Ještě že je to napsané německy, protože v cizím jazyce vás ty věty aspoň tolik nebolí.

Po příchodu domů zjišťujete, že ani váš přítel z druhého konce planety na tom není lépe. Tomu se kdysi na otázku, jak vzniknul, dostalo odpovědi: „Byl jsi dar od boha.“

Nic víc, nic míň. Prý ho to chudáka zmátlo natolik, že se pak na dvorku divoce točil kolem dokola a s tváří zvrácenou k nebi řval na celou Kalkatu: „Jsem dárek od boha, jsem dárek od boha!“

Přemýšlíte, jestli je pro dítě větší zátěž, když s ním už od plenek jednáte narovinu, nebo když ho postavíte před sérii promlk, trapných kliček, smyšlenek a neurčitých formulací. Chcete ten prudérní pocit, že všechno spojené s pohlavními orgány je nečisté, přenést dál i na malého Ria? Nebo byste mu do dospělosti přáli, aby dovedl své tělo přijmout celé a žil s ním v míru? Nezapomínejme, že ten kluk není žádná záludná a neprobádaná forma života, která by na pravdu reagovala explozí. Ten kluk je člověk jako vy a žádá vás o celkem prostou informaci o fungování světa. Ještě sice nemá ani metr dvacet, ale jednou vyroste a bude si pamatovat, jak jste se tenkrát zachovali a co jste mu nakukali. Ano, bude. A možná si začne psát blog, kde vám tu vaši lidovou tvořivost při vymýšlení alternativních funkcí jeho varlat řádně vytmaví.

Inu… Stojí vás to pár dnů vnitřního boje a zkušenější kolegyně s vámi musí absolvovat nejedno terapeutické sezení, ale koncem dalšího týdne, když se k vám Rio s tou samou knížkou přichomýtne podruhé, jste připraveni. Vezmete si ho znovu na klín a ochotně mu přečtete: „… Tak se tomu říká, když muž zasouvá svůj penis, který se zvětšil a ztvrdnul, do ženiny pochvy.“

Mile, klidným hlasem, bez chichotání, bez ušklíbání, bez hysterie. Jako by to bylo úplně normální. Jako by šlo jen o další přirozenou fyziologickou potřebu, která lidstvo provází odjakživa a bez které by tady už dávno nebylo. Jednou jedinou větou ho sice připravíte o všechny ty tragikomické historky à la „cvrnkací kuličky“, ale… Vždyť si to zkuste sami. Je to celkem osvobozující pocit!

Series NavigationEMIGRANTSKÝ JAZYKOVÝ KOUTEK ANEB MATEŘŠTINA V ROZKLADU >>

3 odpovědi na “O SEXU OD PLENEK?”

  1. když jsem tuto příhodu od tebe četla poprvé, tak jsem se hodně pobavila. Když jí teď čtu znovu, tak přemýšlím, jestli bych se v době tvého dětství zachovala jinak. Na jednu stranu je možná lepší říkat dětem od malička pravdu a nic nezkreslovat, nezamlčovat a nevymýšlet báchorky. Stejně tomu v těch 3 letech nerozumí a jsou spokojeni s každou odpovědí. A když jsou starší, tak to berou jako zcela přirozenou věc. Jen my dospělí se s tím sami v sobě pereme. Na druhou stranu mám obavy, jestli tahle osvěta a hra na pravdu od malička nepovede k předčasným sexuálním experimentům dost často končících nechtěným těhotenstvím školou povinných dívek. No a teď babo raď. Tak co je správně?

    1. Mami, ve věku, kdy hrozí oplodnění, už to stejně všichni vědí. A věřím tomu, že k experimentům se spíš uchýlí dítě, se kterým se o tom nemluví (takže mu vlastně ani nezbývá nic jiného, než si na otázky odpovědět samo tím, že si na základě pár kusých informací něco vyzkouší), než dítě, kterému nějaká přirozená autorita otevřeně všechno vysvětlí – všechno, včetně toho, proč z toho do určitého věku stejně nic mít nebude.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *